Je rozšířena po celé chladnější a mírné části Evropy, Asie
a Severní Ameriky, zejména v pásmu tajgy. Na sever zasahuje až
za polární kruh do oblasti tundry, roste i v Grónsku a Japonsku.
Je velice nenáročná a vyskytuje se na sušších písčitých půdách
i na rašeliništích, od nížin až vysoko do hor (v Alpách do 3000 m).
Nesnáší však vápenaté substráty a dává přednost silněji kyselým
půdám. U nás se s ní nejčastěji setkáme v suchých borových lesích
a na horských stráních.
Pro léčebné účely se sbírají listy, poskytující drogu Folium vitis idaeae. Od června do srpna se sbírají listy z neplodících letorostů a rychle se suší ve slabé vrstvě přirozeným teplem ve stínu. Při sušení umělým teplem nesmí teplota překročit 40 oe. Pomačkané listy při
sušení hnědnou a musí se z drogy vybírat. Usušené listy si musí
uchovat původní zbarvení, jsou bez pachu a hořké, mírně svíravé
chuti. Kvalita drogy je závislá na množství jiných přimísených částí
rostliny, jinak zbarvených listů a minerálních příměsí jako je písek
apod.
Droga obsahuje především feno lický glykosid arbutin (kolem 5 %),
v němž je na glukózu vázán dvojsytný fenol hydrochinon. Dále jsou
zastoupeny jeho estery, volný hydrochinon, třísloviny, flavonoidy,
flavonové glykosidy (např. hyperosid), organické kyseliny a malé
množství vitamínu C, tedy látky obdobné jako v listech medvědice. Také použití je obdobné. Obsah arbutinu je ve srovnání
s medvědicí asi poloviční, takže dávkování musí být příslušně vyšší.
Výhodou však je nižší obsah tříslovin, které mohou být při delším
užívání medvědice příčinou zácpy.
V lidovém léčitelství se list používá jako složka čajových směsí
s močopudným a dezinfekčním účinkem. Při zánětech močového
měchýře a močových cest, provázených častým nutkáním k močení,
se používá odvar z 10 g řezané drogy (asi tři polévkové lžíce) na půl
litru vody denně. Aby se zamezilo nežádouCÍmu nadměrnému vyluhování
tříslovin, je vhodné nechat drogu nejprve určitou dobu
ve studené vodě a pak jen krátce povařit a zcedit.
Používá se jako mírný prostředek při průjmech (odvar) a podobně
jako borůvkové listy se někdy používá i jako součást pomocných
čajovin při léčbě cukrovky a při chorobách žlučníku.
Plody jsou velmi oblíbené lesní ovoce, používané především ke
kompotování. Dozrávají od konce července do září. Obsahují podobné
látky jako listy, navíc větší množství cukrů, barviv a vitamínu C.
Kromě vyššího obsahu kyseliny benzoové, která má konzervační
účinky, je charakteristické i značné množství kyseliny šťavelové, takže
nejsou vhodné při ledvinové dietě.
Na rašeliništích a vrchovištích u nás vzácně roste drobný stálezelený
polokeřík, klikva bahenní ( Oxycoccus palustris Pers.) , lidově
zvaná mechová brusinka . Má dlouze stopkaté růžové
květy, plody jsou bobule podobné brusinkovým, ale poněkud větší,
až 1 5 mm v průměru. Plody obsahují cukry, glykosidy, organické
kyseliny, třísloviny, barviva, pektin a značné množství vitamínu C.
Připravuje se z nich velice chutný kompot charakteristické svíravě nahořklé chuti. K nám se dováží ze Sovětského svazu (Karélie) a Finska, kde klikva dosud roste ve značném množství. Slouží jako vhodná a na vitamín C velmi bohatá náhrada brusinkového kompotu,
oblíbeného jako přísada k masitým pokrmům, především
ke zvěřině.