Zajatci snů aneb Můj syn se otrávil durmanem
Sny a zkušenosti nás ruku v ruce naším životem doprovázejí, sen jako motor, zkušenost jako korekce dalšího jednání a postupu. Sny a zkušenosti mé, jeho, její a vaše se navzájem prolínají a naplňují naše životy. Asi nebude na světě člověka, který by byl naprosto spokojený s tím, co v životě poznal, čím prošel a čím ovlivnil životy druhých.
Náš život naplní i řada zkušeností, které si nepřejeme a které k nám přijdou nezvány. Každou zkušenost bychom však měli přijmout s pokorou a děkovat za ni. Já osobně když ráno vstávám děkuji bohu, za nový den a za vše co mi přinese a zrovna tak před tím, něž usnu, obsahují mé myšlenky poděkování za to, co mi daný den dal. Nerozlišuji, zda to byl pro mne den dobrý či zlý. Stejně tak tomu bylo i v dny, kdy jsem musel prožít zkušenost o níž jsem věřil, že ji osobně nikdy nebudu muset prožít.
Všichni už jsme zprostředkovaně viděli, co udělá s člověkem droga, málo z nás ale mělo to "štěstí" být účastníkem toho, když droga působí. Znovu opakuji, že jsem si nikdy nepřál něco obdobného na vlastní oči prožít a už vůbec jsem si nepřál někdy řešit situaci, kdy se s tím budu muset jako otec 19letého syna vyrovnat.
Chtěl bych podotknout, že jsem člověk naprosto svobodomyslný a nejvíce ze všeho se mi také příčí svoje děti omezovat různými příkazy a zákazy, abych si vydobyl svou rodičovskou autoritu. Naopak, jsem toho názoru, že člověk i dítě má právo na hledání vlastní cesty, má právo naplňovat své sny, své ideály a to, proč na tento svět přišli. O tento můj názor mne nepřipravila ani má poslední, byť bolestná zkušenost. Možná, že to je i tím, že jsem na cestě, jsem na cestě za svým snem "být prospěšný svým životem ostatním a snažit se učinit šťastnými všechny okolo sebe!" Vím také, že život, čím jsme na této cestě dále, pro nás přichystává stále těžší a těžší zkoušky, a že dojít naplnění takovéto cesty představuje těmito zkouškami projít a splnit je.
Dlouho jsem například nebyl ochoten obdarovat žebráka, a když už jsem v sobě toto zlomil a obdaroval prvního žebráka, tak jsem byl během deseti minut okraden o mobil. Nejsem ani nijak finančně bohatý, ale když mne požádal kamarád, zda bych mu nepomohl sehnat od nějakého sponzora kvalitní, a tím i drahé běžecké boty na akci, jíž se chtěl zúčastnit a žádná firma se neměla k tomu, aby mu pomohla, tak jsem mu alespoň pomohl tím, že jsem mu prodal boty za velkoobchodní cenu, tedy za tu, kterou jsem musel sám zaplatit. Odměnou mi bylo, že jsem za dva dny přišel o všechny doklady a zhruba 4000,- Kč. Navíc to bylo večer před závodem, na který jsem se půl roku připravoval a měl opravdu vysoké cíle - vytvoření nového světového rekordu. Celou noc před závodem jsem nespal a přemýšlel, co všechno budu muset zařídit abych minimalizoval škody (banka, občanka, zdravotní pojištění a další). Hlavou se mi taky honilo, co mně to má naučit kromě toho, abych si dával na své věci větší pozor. Výsledkem nakonec ale bylo, že jsem si jasně uvědomil, že musím jít dál, že to byly jen zkoušky, které mne chtěly odradit od nastoupené cesty a poslal jsem satana do háje. Takže si pro mě přichystal další zkoušku. Tentokrát ale je ve hře zdraví a život mého syna a jeho kamaráda.
Vrátil jsem se večer domů z tréninku a právě jsem večeřel, když se syn vrátil, manželka šla za ním a něco se jí na něm nezdálo. Zprvu jsem tomu nepřikládal moc pozornost, protože Petr si žije, ve svých 19ti letech, ve svém světě, do nějž nás nechává jen málo nahlédnout. Já to toleruji protože,jak už jsem řekl, snažím se nechávat ostatním prostor k tomu, aby se mohli svobodně realizovat a svobodně si volit svou cestu. Manželka, jako matka má pochopitelně na výchovu trochu jiný pohled a tak mě měla k tomu, abych se na něj šel podívat a promluvit si s ním. Bohužel, jak se ukázalo, tentokrát její obava byla naprosto opodstatněná, ale jakákoliv snaha s ním promluvit úplně zbytečná, neboť byl v zajetí svého snu, respektive v zajetí Durmanu obecného, neboli Datura stromonium.
Jak se dostal k jeho semínkům, které rozkousal a snědl, není podstatné, podstatné však je to, že měl na základě řady přečtených knížek o šamanismu a další podobně zaměřené literatury sen, vyzkoušet na sobě účinek nějaké drogy. Jako experiment, který mu měl umožnit prožít to, o čem toho tolik četl. Myslel si, že má vše pod kontrolou, a že se tedy nemůže nic stát. Jak se ukázalo, pod kontrolou nic neměl. Navíc společně se svým kamarádem každý rozžvýkal 10 semínek, které mají podle odborné literatury hořkou olejnatou chuť. Když sdělil tuto informaci lékařům v Bohnicích, kam jsme ho převezli, tak ti mu říkali" "Jo mladej i experimentovat se musí umět! Každej ví, že k pořádnému zážitku stačí semínka pouze tři!"
Ale zpět k mému prvnímu setkání s účinky této drogya a prudkého jedu. Přišel jsem do pokoje a hned po prvních otázkách mi bylo jasné, že je úplně mimo. To, že vůbec nevěděl, že je doma, a kdo jsem já, bylo asi to nejmenší. Každou chvíli odcházel na záchod a do koupelny, kde pouze rozsvítil, zvedl víko od mísy a hned se zase vracel zpět. Pak chtěl vysazovat okno, stále něco hledal, po někom se ptal. To jsme ale stále nevěděli, co si vzal. Asi za půl hodiny zavolal jeho kamarád a ten manželce řekl, že si vzali Durman. Protože jsme si nevěděli lepší rady, tak jsme Petra odvezli do Krizového centra, odkud nás už sanitkou převezli do nemocnice na Bulovce. Když ho vyšetřovali (EKG, tlak, tep), tak nám taky řekli, že jeho kamarád je už u nich také, ale v jiném pavilonu.
Bohužel vyšetření bylo to jediné co s ním mohli udělat, neboť Durman se vstřebává velmi rychle a tak jediné co se dá dělat, je čekat, až jeho účinky odezní. Když jsme s manželkou odcházeli, tak se nás doktorka zeptala, zda bychom u něj někdo z nás nemohli zůstat, že mají na patře pouze jednu sestřičku a ta nad ním nemůže mít stálý dohled.Takže jsem zůstal s ním a měl tak možnost prožít zkušenost o níž snil on, že si ji prožije.
Durman má kromě jiných tu vlastnost, že působí jako blokátor paměti a tím vlastně zamezí tomu, aby si ten, co si ho vezme, cokoliv pamatoval, tím spíše, když si ho vezme takovou koňskou dávku. Takže jsem si prožil opravdu zajímavou noc.
Nejdříve to vypadalo po té, co dostal jeden prášek na spaní a na utlumení, že bude spát. Ale dávka Durmanu byla natolik silná, že to působilo tak hodinku. Pak už jsme pouze cestovali, neboť Petr měl pořád potřebu někam odcházet, stále hledal svoje věci, odnášel peřinu, že tady spát nebude a že bude spát na balkóně. Stále se chodil dívat k jedné stěně, kde měl dojem, že jí někdo prošel, po zemi sbíral všelijakou havěť, kterou pak jedl. U obrazu na stěně měl pocit, že osoby na něm namalované se hýbou a na stole, umístěným pod ním, pak jezdil imaginární myší, aby tento obraz změnil. Kamkoliv na chvíli upřel soustředěně svůj zrak, hned se tam něco objevilo. Při pohledu z okna na vzdálený Libeňský most měl dojem, že na něm jedoucí auta do sebe navzájem narážejí a tvoří stále větší pyramidu. Z jeho barvité výpovědí jsem měl pocit, že se společně díváme na nějaký katastrofický či scifi film. Když jsem mu bránil v odchodu z pokoje, kde jsme byli, tak jsem nesměl udělat žádný prudší pohyb, toho se bál a instinktivně na něj reagoval, ale agresivní nebyl. Jenom když jsem s ním delší dobu rozmlouvat, abych zjistil, zda se jeho stav nelepší, tak mi vždy za chvíli řekl, že už ho moje otázky serou. Stále však oplýval neskutečnou energií, zatímco já, ačkoli jsem zvyklý běžet v kuse i 24 hodin, jsem už sotva udržel oči otevřené. I když byl v tomto stavu, tak reagoval na ostřejší povel, aspoň tak se mi dařilo vždycky na pár minut ho uvést do relativního klidu.
Tento stav trval přibližně 9 hodin, pak už přeci jenom začal mít chvilky, kdy začal chápat, kde je a co se s ním děje. Ale naopak i po zhruba 19 hodinách působení drogy měl stále okamžiky, kdy byl mimo. Jeho kamarád skončil o to hůř, že nemá úplně v pořádku srdce a také mu selhávaly ledviny. Ale snad ani u něj nebude mít působení drogy žádné zdravotní následky.
Petr je teď na odvykací kůře. Celkem bez problémů se jí sám podvolil. Bude tak mít možnost poznat to, co sám zkoušel a uvidí, kam by ho jeho experimentování mohlo zavést. Můžete mi věřit, že i sám se sebou jsem musel svést dosti silný boj, než jsem se s lékaři dohodl, že ho tam necháme, aby mohl touto zkušeností projít. Nakonec byla to jen posedlost po poznání a hloupost, které ho k tomuto dovedli. Pak jsem si ale řekl, že má-li touto zkušeností projít, a pokud byla jeho touha vědět a znát tak silná, tak je toto ta nejlepší chvíle, kdy mu mohu pomoci, tuto jeho touhu, tento jeho sen, naplnit.
Jak vidíte, stal jsem se nechtěně donem Juanem (průvodce Carlose Castanedy) - pomocníkem a ochráncem, který dohlížel na to, aby jeho syn prošel svou zkouškou bez větší újmy na zdraví a zahnal od něj všechny duchy, kteří ho mohli v době, kdy byl oslabený ve svém úsudku a v područí drogy, napadnout.
Nakonec jsem si v plné šíři uvědomil, že rodiče sice přivedou děti na svět, ale provést je jím už nemohou!
Miloš Škorpil
Komentáře
Ohledně toho jeho životního názoru - žít a nechat žít - mám ale dojem, že občas hraničí s nezájmem. To, že nezná ani část synova života mě zarazilo. Přece nemusím nikomu říkat, jak má žít, ale i přesto mohu vědět, jak sám žije... u dětí tohle platí dvojnásob. Sice nechal syna, ať si žije svůj život, ale syn to možná pochopil tak, že o něj nemá zájem... Ptá se ho vůbec jak se měl, co dělal a tak? Samo, že teď už je asi pozdě, měl se ptát dřív... Nevím, nechci radit, ale měla jsem pocit, že tohle sem musím napsat... Snažím se nikomu do jeho života nezasahovat, ale i přesto se snažím, aby lidé věděli, že o ně mám zájem, že je ráda vyslechnu, podělím se o zážitky... Každý hledá v životě štěstí, někdo v penězích, někdo v sexu, někdo v józe a někdo třeba v drogách... Je na každém z nás, aby posoudil, která cesta má smysl a která jen prodlužuje cestu v bludném kruhu.
mate-li s tim problemy, odkazuji Vas na rubriku Deprese. Slusnym lidem se stavaji zle veci...Jestli to bylo prvni pouziti Durmanu, nebo drogy, nechapu proc by mel jit na odvykaci kuru. Jestli Vam tohle poradili odbornici v krizovem centru, tak potes panbu. Spis si myslim, ze se nejednalo o prvni pouziti drogy... spis Vase prvni setkani s ni, nikoliv vsak Vaseho syna.
Kazdopadne je to zazitek neprijemny tomu verim, ale neco podobneho byste videl a mozna uvidite, pokud se Vas syn zajima o "smanstvi" po pouziti LSD, "magickych hub" Lysohlavek, nebo i holotropnim dychani...
A co bych Vam videt rozhodne nepral, je videt sveho syna ve sstadiu silne zavislosti na Heroinu. Prestanete verit, ze tahle vec, bylo treba vase sportovne nadane dite...Preji Vam, aby Vam obema ta "preventivni" odvykaci kura pomahla. Roman
se zájmem jsem si přečetl tvůj komentář a jsem přesvědčen, že vše co zde píšeš je pravda. Lépe se však vše hodnotí s odstupem času a od počítače s patřičným nadhledem, než, když je člověk vystaven stresu a vyčerpán přetálým celonočním bděním. Navíc zde funguje ještě jeden prvek, manželka, který jsem sice v článku příliš neuváděl, ale který hrál v příběhu také dosti značnou roli. Ale to bych se dostával do sfér, do nichž nechci nikoho zatahovat.
Protože jsem si všiml, že jsi nečetla mou odpověď na první komentáře, věz, že Pet poté co se zcela probral a seznal, že je jen na něm zda chce na odvykačce zůstat či ne, že požadál o propuštění, kterého se mu po dvou nocích a jednom dnu stráveném v tomto zařízení podařilo dosáhnout.
Vím moc dobře, že u něj nešlo o žádnou odvykačku, nešlo ani o trest, šlo pouze o zkušenost. O zkušenost s tím jak droga působí a o zkušenost co by to mohlo znamenat, kdyby chtěl exerimentovat s nimi dál.
Můžu ti také říci, že jsme spolu prožili snad nejhežčí dovolenou jakou může otec s 19ti letým synem prožít, dovolenou kdy jsme společně slezly Tatry a všechny údolí Slovenského ráje. Vůbec Petr se po této zkušenosti moc změnil, kterou bere tak, že jí musel projít, aby poznal co chce a co nechce. Asi jsme měli oba štěstí, ale nám to oběma pomohlo. Kéž by měli alespoň část našeho štěstí lidé, které obdobná zkušenost potká, ať už se jedná o dítě či rodiče. Rozhodně jěšte jednou ti děkuji za tvůj komentář.
Miloš Škorpil
A ještě - co to je za zdlouhavý úvod a autorovo fňukání nad tím, jak byl okraden o mobil, doklady a peníze ? Samozřejmě, je to nepříjemné, ale nějak to nesouvisí s tématem článku.
na jednu stranu Vas chapu. Mate nejake predstavy o drogach ziskane asi z nasich milych..."sdelovacich" prostredku...a mate dite, o ktere se bojite. Doslo k prihode, ktera pro Vas musela byt sokem. A pisete pekne.
Ale obsah samotny je zase sokujici pro kohokoli, kdo o drogach vi malicko vice.
Po jedinem vyzkouseni durmanu jste poslal sveho syna na odvykaci kuru? Proc? A hlavne by me zajimalo, jak Vam to mohl odkyvat nejaky "odbornik".
NEEXISTUJE droga, ktera by vyvolavala zavislost vyzadujici nejake odvykani po jedine davce. A durman patri mezi tzv. psychedelicke/halucinogenni latky, na kterych zavislost prakticky neexistuje. V pripade durmanu povazuji za velmi pravdepodobne, ze na nem navyk (ve smyslu pravidelneho uzivani) nema NIKDO, protoze tato droga ma velmi extremni ucinky, ktere experimentator proste nesnese casto.
Tvrde drogy a leky, na kterych se lide po opakovanem castem uzivani mohou stat zavisli nemaji zadne duchovne zajimave ucinky.
Jako duchovne zalozeny clovek se zajmem o samanismus by Vas syn patrne vubec nestal o experimenty s potencialne navykovymi latkami.
Naprosto bez duvodu jste ho tedy poslal mezi skutecne narkomany do psychiatrickeho zarizeni. Nedivila bych se, kdyby cas, ktery tam stravi, byl mnohem horsim zazitkem, nez cely durmanovy "trip". Setkala jsem se s informacemi o pomerech v nekterych takovych institucich od lidi, kteri skutecne potrebovali pomoc.
Opravdovi zavisli casto vyjdou z "leceni" v horsim psychickem stavu, nez kdyz se tam dostali, a samozrejme svuj problem musi resit na svobode sami. Je vseobecne znamo, ze je mnohem rozumnejsi, kdyz se clovek i z realne zavislosti na tvrdych drogach dostane sam....
Navic to, ze tam byli ochotni na Vasi zadost vzit naprosto zdraveho, bezproblemoveho mladeho muze, nevzbuzuje k prislusnym lekarum prave duveru.
Samozrejme, ne vsechny lecebny jsou stejne, a nekde lidem pomohou, ale naprosta vetsina referenci vyzniva jako mista, ktera bych svemu diteti neprala zazit - a nepovazovala bych je ani za reseni dlouhodobeho problemu s tvrdou drogou.
Doufam, ze Vas syn bude mit vetsi stesti nez lide, na ktere jsem narazila, a prozije si jen nejaky cas nesvobody, nudy a zbytecne absence ve skole ci praci.
Mimochodem, vite ze v nekterych lecebnach narkomanu si ti, kdo se lecit nechteji (a nekdo s rovnez zkreslenou predstavou o problemu je k tomu donutil) bez problemu opatri tvrde drogy? Poslal jste sveho syna do prostredi, kam by sam sotva kdy zabloudil....
Rozumim, ze jste to myslel dobre a povazoval za nevyhnutelne, ale domnivam se, ze takovato rozhodnuti by clovek mel cinit na zaklade vice znalosti nez ze "droga (jakakoli) je nebezpecna a zla vec, kazdy kdo ji okusi se potrebuje lecit...." Nezlobte se, ale tato predstava nema se skutecnosti spolecneho prakticky nic.
Je videt, ze jste velice tolerantni otec, kdybyste o ucincich psychedelickych drog, o tom, za jakymi ucely a jaci lide je uzivaji a k cemu jim zazitky jsou, neco vedel, mozna byste se na celou vec dival uplne jinak a maximalne se na syna zlobil za neopatrnost a neznalost pri urcovani davky.
Zda se, ze i u nej byla pricinou incidentu naprosto nedostatecna informovanost, jinak by si byl urcite zjistil primerene davkovani nebo by si mozna spise pro experiment zvolil nektere bezpecne psychedelikum, napriklad zcela fyzicky neskodne LSD, a byl by vhodne pripraven na normalni ucinky takovych latek (jejichz vnejsi projevy jste popsal). O tom, ze jsou pro nejd drogy naprostou spanelskou vesnici, vsak svedci hlavne, ze se jako dospely clovek nebranil zcela bezduvodnemu zavreni do ustavu.
Vlastne jde o naprosto typicky pripad, kdy mohou realne drogy cloveka nejak ohrozit. V praxi totiz je pricinou neprijemnosti ci zdravotnich obtizi nejcasteji nedostatecna informovanost uzivatele. Durman je jednou z velmi mala drog s vyraznejsim rizikem akutnich otrav, zkuseni uzivatele experimentujici s duchovnimi, chemickymi i dalsimi zpusoby rozsireni vedomi (neplest s asocialnimi narkomany, jde o inteligentni, radne pracujici a zijici dospele lidi) na nej proto jsou nesmirne opatrni ci ho radeji vubec nezkousi.
Na zaklade zkusenosti a primeho pozorovani verim, ze vedomosti cloveka pred nebezpecimi drog ochrani lepe nez strach (treba i proto, ze predstavy zvedavych nepoucenych mladych lidi bez znalosti o opravdovych ucincich drog jsou casto mnohem lakavejsi a prijemnejsi nez skutecnost)
Koukam, ze jsem se poradne rozepsala, doufam ze Vas tento odlisny pohled na vec nepobouri ci nerozcili, je minen dobre a muzete si snadno overit, ze je zalozen na urcitych faktickych znalostech tematu.
A predevsim doufam, ze tato nebo nektere jine reakce zde alespon trochu ovlivni Vas nazor na "leceni" Vaseho syna a zkrati mu ten "trip", ktery si prave proziva mezi narkomany, takovymi, kteri se *skutecne* znicili drogami....
Jestli ho diky tehle grafomanii vysvobodite, stala za to.
Preji prijemny den a synkovi posilam pozdrav
Marketa
Ostatne, take by me velice zajimalo, jak probiha "leceni" zdraveho cloveka bez jakehokoli navyku a zcela bez zkusenosti s drogami
(nastesti myslim, ze pristupy, o kterych jsem slysela a cetla, pro takoveho cloveka narozdil od lidi se skutecnym problemem nebudou nebezpecne...)
z puvodniho clanku sem pochopil neco jineho,tak me tato reakce pripada lehce afektovana a polarizovana.Puvodne vyplynulo,aspon me,ze synovi neuskodilo videt v jakym stavu se tam lidi vraci,a ze se muze experimentovat tak dlouho,az se pozek zmagoří.Rozšířeny vedomi je zajimava vec.Ale je to jen "druh nabozenstvi",vec ktera tak bejt muze,ale nemusi.Asi je to bezpecnejsi pristup,ale je to jen "dalsi nauka".Sam kouřim marihuanu a snazim se ji vnimat vytvarne a krasohledne a nehnat nic do extremu.Mozek je krehka a nevypocitatelna vec a ani zodpovednej pristup,nemuze zarucit nic.Proto nemuzu s Markety clankem souhlasit ve spouste veci.Nemam taky rad glorifikaci vychodnich smeru.Je to proste dalsi nabozenstvi-Věř a uvidíš to,co chceš vidět.Rozhodne formu psani to ma hezkou...
A mimochodem milý Miloši, vím proč vždycky když spácháte nějaký dobrý skutek, jste po zásluze okraden. Vy ty skutky pácháte účelově, očekáváte, že Vás za to Existence odmění. Takové dobré skutky jsou na hovno. To se raději staňte absolutním sobcem, užívejte života, dejte si pár semínek durmanu a možná budete i osvícen ;)
Nicméně, ten článek je dle mého soudu vymyšlený, kdyby byl opravdu otrávený, byl by přikurtovaný k lůžku s infuzí v žíle a přinejmenším na JIPce, pisatel zřejmě někde něco vyslechl a upravil do "románu", nemůžu si pomoci, ale jeho "předobrota" mi jaksi nesedí, taky dávám svým dětem prostor k žití, ale mluvím s nimi a i když jsou už dospělí s, stále studující, žiji s nimi a znám jejich svět do kterého mě pouští, tak jako já je do svého, podotýkám že oba jsou kluci 21 let, 17 let, starší jednou kouřil marihuanu a zjistil, že fakt nemusí, občas jde na pivko a jinak žije metalem (i když to já taky, už nemusím na každý koncert, ale muziku mám ráda, rockovou i tvrdší, poslední dobou jazz a blues, jó stárnu), mladší je experimentátor , zatím to byla tráva, několikrát, ale jednou mu bylo hodně zle, takže teď je v klidu, sice s drogami naprosto nesouhlasím, vyjma marihuany, (občas ji použiji proti bolesti), ale i tou se dá "vyhulit" mozek, alkohol ten vůbec, je horší než tráva, ale když všeho s mírou, návyk se nevypěstuje, nebudu zde tvrdit, že moje děti nikdy drogy brát nebudou, nebo, že hned poznám, že je berou, není to pravda, nepoznám, i když je mám stále na očích, i když občas mluvíme o návyku a o hrůzách závislých na tvrdých drogách a nikdy nebudu říkat, že vím, s čím experimentovali, vím jen to, co oni chtějí, abych věděla, zatím jim důvěřuji a neřekla bych, že je něco v nepořádku, ale nikdy, neříkám nikdy! Uff, chtěla jsem jen napsat, že mi ten článek nesedí, jsem taky "romanopisec". Nezlobte se na mě proto a krásný den bez drog.
jinak se omlouvam za stilisticke chyby:)
Durman je tezkej jed,a dokaze s psychikou neuveritelny bomby... Za dobu,co se v drog. sfere pohybuju, jsem uz potkal cca 20 lidi,ktery meli trvaly nasledky na psychice prave diky durmanu. Jeden z nich mi treba uplne klidnym hlasem a pohledem do oci ve vsi vaznosti rekl,ze se tak trochu citi bejt konem... A to neni zrovna moc veselej pocit,zvlast kdyz se normalne rozrehtal,a pet minut cvalal po pokoji.. Proste jednou za cas mu tak trochu soupne v hlave,a dela takovy veci. stejne tak dalsi a dalsi..
Proto,pokud touzite po nejakym halucinogenim zazitku, proboha investujte ty blby dve stovky na klasicky LSD... Preci jen kdyz si date papira,neni moc pravdepodobny,ze vas to mnozstvi v nem obsazeny ohrozi po fyz. strance,a pri dodrzeni zakladniho pravidla pro uzivani halucinomet (- NIKDY NEUZIVEJ TYHLE LATKY POKUD JSI PSYCHICKY V NEJAKY NEROVNOVAZE, AT UZ JSI SCHIZOFRENIK,NEBO MAS TREBA JENOM BLBY OBDOBI, A VSECHNO TE STVE - ) to nebude mit nejakej dlouhodobejsi negativni dopad na vasi psychiku.. Pri trose stesti na normalni lidi okolo sebe,a znalosti terminu "set" a "setting" si naopak muzete svou mysl obohatit o novy dimenze vnimani,o jakych se vam nesnilo...
Neodrazuju ale ani nenabadam nikoho k uzivani te ci one drogy,jen rikam,pokud uz mermomoci chcete drogy uzivat,tak proboha aspon myslete...
P.S. A né že mě, Vy, škodolibí kritici sežerete!
Medůzo, jseš vtipná! Myslím to jak je na hovno dělat "dobro" za odměnu. Nejseš buddhistka?
Vydělat peníze tu může jen provozovatel celého toho podniku.
To už radši ten durman....
stejně jako popisy průběhu intoxikace durmanem,
je možno nalézt také na Encyklopedii psychotropních rostlin:
http://www.biotox.cz/enpsyro/
- - -
Varuji! Durman může zabít velice snadno, ale umírání to nijak snadné není - je to pád do pekla příšerného badtripu; horšího, než si dokážete i v těch nejstrašnějších nočních můrách představit!
- Odpovědět
Pošli odkaz