Sbírá se celá nadzemní část rostliny v době květu buď odřezáváním
nebo se vytrhává i s kořeny, které se pak i se spodní, často znečištěnou
částí lodyhy odstraňují. Rostliny je třeba sbírat na bezprašných
místech a za suchého počasí ; pokud jsou rostliny znečištěny, např.
po prudkém dešti, je třeba nať před sušením dobře oklepat. Suší
se ve slabých načechraných vrstvách ve stínu nebo při umělém teple
do 45C a neobracejí se, aby se křehké listy neolámaly. Droga
je bez zápachu a má slabě svíravou chuť. Zbarvení je zelené až šedozelené,
květy nazelenale bílé, někdy s růžovými cípy.
Obsahuje především kyselinu křemičitou, která je zčásti přítomna
v rozpustné a tudíž pro organismus využitelné formě, a třísloviny,
jichž bývá až 4 % . Dále jsou přítomny slizy, flavonové glykosidy
(avikularin), pryskyřice, vosk, cukry, vitamín e a další. Obsah
kyseliny křemičité se během vegetačního období mění a nejvyšších
hodnot (celkově 1 - 1 ,5 %) dosahuje na podzim. Z tohoto důvodu
je nejvhodnější dobou sběru srpen a září.
Droga má příznivý
účinek na uvolňování hlenů a usnadňuje odkašlávání, třísloviny v ní
obsažené mají adstringentní účinek a flavonové glykosidy působí
močopudně. Kyselina křemičitá příznivě ovlivňuje látkovou výměnu
a jsou jí připisovány i léčivé účinky při plicních chorobách.
V lidovém léčitelství se uplatňuje především jako osvědčený prostředek
při chorobách močových cest spojených s tvorbou písku,
šťavelanových močových a ledvinových kamenů. Zpravidla se doporučuje
zápar ze 2 - 3 čajových lžiček drogy, přelitých 0,5 1 vody,
vypitý během dne ve třech dávkách. Truskavec se také s oblibou
používal při průjmech, žaludečních vředech a krvácivých stavech,
kdy se uplatnil především svíravý účinek tříslovin. V minulosti býval
sice považován za osvědčený prostředek při léčbě tuberkulózy,
ale bakteriostatické účinky nemá. Působí pouze na zlepšení látkové
výměny, stejně jako při revmatismu. Dodnes se hojně používá jako
prostředek uvolňující hleny a usnadňující odkašlávání při chronických
zánětech průdušek a astmatu.