Droga obsahuje hlavně silici, glykosidickou hořčinu, třísloviny
a flavonoidy. Složení silice je podobné jako u heřmánku, obsah
jednotlivých složek (zejména chamazulenu) je však v závislosti ?
na odrůdě, lokalitě a počasí velice proměnlivý. V menším množství
jsou obsaženy alkaloidy, cholin, alifatické uhlovodíky, organické
kyseliny, fytosteroly a další látky .
Již ve starověku se řebříček používal zevně k obkladům a koupelím
při zánětlivých chorobách ajako protikrvácivý prostředek. Vnitřně
se nejčastěji používá jako aromatické amarum, podporující trávení
při žaludečních potížích, průjmech a jako žlučopudný prostředek
při chorobách žlučníku, někdy i jako močopudný prostředek. Byly
prokázány i baktericidní antimykotické účinky, navíc uvolňuje křečové
stahy průdušek při dětském bronchiálním astmatu alergického
původu. Vnitřně se doporučuje zápar připravený ze dvou čajových
lžiček řezané nati na šálek třikrát denně.
K zevnímu použití lze doporučit zápar, připravený přelitím 1 0 g (asi 4 polévkové lžíce)
1 /2 1 vařící vody a ponechaný asi 1 5 min. vyluhovat. Používá se
ke kloktání při zánětech dásní, ke koupelím při hemoroidech, rozpraskaných
rukách, kožních vyrážkách a zánětlivých kožních poraněních.
Droga je v lidovém léčitelství velmi oblíbená, nedoporučuje se
však dlouhodobější používání ani překračování uvedených denních
dávek. Některé obsahové látky, zejména v silici obsažený thujon,
jsou značně toxické a vyvolávají nervové poruchy, které se v mírném
stupni projevují bolestmi hlavy a závratěmi.