Sbíraj í se nejčastěji listy a kořeny, dnes u nás výhradně z pěstovaných
rostlin. Listy se postupně sklízejí před rozkvětem 3 až 4krát
během vegetačního období, od května do července, vždy pouze
za suchého počasÍ. Sbírají se jen zdravé listy, nenapadené rzí slézovou
(Puccinia malvacearum MonL ) , tvořící na listech tmavé skvrny. Suší
se nejlépe uměle při teplotě do 50 °C. Droga je mdle slizovité chuti
a nemá obsahovat ztmavlé listy a jiné části matečné rostliny.
Kořeny se vykopávají v říjnu a listopadu, mohou se ale sklízet
i časně na jaře, obsah slizu je však nižšÍ. Sklízej í se kořeny dvou
nebo tříletých rostlin, přičemž se horní část oddenku s pupeny odřezává
a používá k vegetativnímu množení v příštím roce. Nasucho
se očistí kartáčem (vodou se slizy vyluhují !), případně se silnější
kořeny podélně rozkrojí a rychle se suší při teplotě do 50 °C buď
ve slabých vrstvách na lískách nebo navlečené na provázku . Při
sušení vyšší teplotou žloutnou. Často jsou napadány škůdci (včetně
myší) a musí se proto pečlivě skladoval. Správně usušené kořeny jsou
na lomu bělavé, mají charakteristický pach a nasládle slizovitou
chuť. Pro farmaceutické zpracování byl dříve žádán pouze loupaný
kořen, dnes se připouští i neloupaný.
Hlavní účinnou látkou v listech i kořeni je sliz, obsažený ve zvláštních
slizových buňkách ; jeho obsah v kořenech může být až 35 % .
Hlavními složkami slizu jsou galakturorhamnany, glukany a arabinogalaktany.
M imoto obsahuje kořen až 38 % škrobu, I I % pektinu
a kolem 10 % sacharózy, až 2 % asparaginu, mastný olej, minerální
látky apod. V listech a květech je malé množství silice, v listech
i třísloviny.
Léčivé účinky proskurníku se odedávna využívaly nejen při léčbě
chorob dýchacích cest, ale i při ledvinových a močových zánětech, zevně pak ke kloktání a výplachům. Dnes se obě drogy používají
nejčastěji jako součásti čajových směsí proti kašli nebo slouží k přípravě
sirupu.