Listy se sbírají od konce května do července. Sbírají se pouze
zdravé zelené listy i s řapíky, nenapadené rzí nebo jinými škůdci.
Vzhledem k tomu, že zejména řapíky obsahují hodně vody, je výhodnější
rychlé sušení umělým teplem, aby listy nezčernaly ; teplota při
sušení nesmí překročit 35 C, aby se nesnížil obsah těkavých látek.
Listy se musí rozprostřít do tenké vrstvy a nemají se překrývat.
Květní i listovou drogu uchováváme v dobře uzavřených nádobách
a chráníme před zvlhnutím a zápachem ; občas je nutno zkontrolovat,
zdali neplesniví.
Obě drogy obsahují zejména sliz (faradiol) a třísloviny, které určují
jejich hlavní použití, dále byly v květech zjištěny glykosidní hořčiny,
karotenoidy a stopy silice, obsažené i v listech, které navíc obsahují
i fytosteroly a jiné látky. Květní droga je obsažena v plicní čajovině
Pulmoran, listová v čajové směsi Species pectorales Planta. Obě čajové
směsi se používají jako pomocný lék při chorobách dýchacích cest
(záněty ústní dutiny, nosohltanu, bronchitida, angíny, chrapot, astma
apod.) k usnadnění odkašlávání.
Podběl patří mezi nejstarší a nejoblíbenější léčivé byliny. Byl znám
již antickým lékařům, od nichž pochází i latinský rodový název
Tussi/ago (tussis = kašel, ago = ženu, odháním), vyjadřující jeho
příznivý účinek při kašli, zejména suchém, neboť vytváří na sliznici
ochranný slizový povlak. Druhové jméno farfara je odvozeno od
latinského far ( = mouka) a ferre ( = nésti) a vyjadřuje moučnatě
bělavé zbarvení spodní strany listů, tvořené vlnitými chlupy, které
se snadno drolí. Droga se používá i jako mírný močopudný a protiprůjmový
prostředek, zevně se využívají jeho protizánět1ivé účinky
k obkladům při zánětech žil, arthritidách a špatně se hojících ranách,
kdy urychluje hojení.