Pro farmaceutické účely se používají výtrusy. Zralé výtrusné klásky
se v červenci a srpnu odstřihují a vyklepávaj í přes husté síto na hladkou
podložku. Droga je jemný, velice pohyblivý bledě žlutý prášek
bez chuti a pachu. Na omak je mastný, lepí se na prsty a nesmáčí
se vodou, na níž plave. Čistotu drogy lze spolehlivě zjistit jen mikroskopicky.
Výtrusy nesmí především obsahovat pyl, škrob, síru, kalafunu,
červotočí piliny ani jiné cizí látky, kterými se poměrně drahá droga
někdy falšuje.
výtrusy obsahují až 50 % oleje, pryskyřici, stopy alkaloidů a mimo
jiné další látky také sporonin, vysokomolekulární terpen, který
je hlavní příčinou nesmočitelnosti výtrusů ve vodě.
Plavuňové výtrusy jsou oficinální drogou, která se v lékárnách
používá k obalování pilulek, aby se neslepovaly. Osvědčila se i jako
zásypový prášek při svědivých vyrážkách a mokvavých ekzémech,
poněvadž nedráždí pokožku a dobře ji vysušuje. V lidovém léčitelství,
zejména v severských státech, se používá plavuňový prášek také
vnitřně, např. při zánětech močového měchýře a ledvin, spojených
s kolikami. Doporučuje se pití odvaru ze dvou čajových lžiček
výtrusů povařených 15 minut ve dvou sklenicích vody.
Plavuňový prášek lze však využít i jinak. Vhodíme-li jej do
ohně, prudce a s prskáním vzplane. Této vlastnosti vděčíme za
některé divadelní světelné efekty i za kouzlo bengálských ohňů.
Plavuňovým práškem se také vysypávají formy při odlévání kovů
a ve směsi s karmínem slouží kriminalistům ke zjišťování otisků
prstů. V severských státech, kde se dosud plavuň hojně vyskytuje,
se používá k barvení látek na zeleno a na modro, v Norsku se z její
na ti pletly běhouny a v Pobaltí se plavuňové věchýtky používají
k tření pokožky v saunách . Není tedy divu, že je o plavuň na světových
trzích stále živý zájem.