Reklama

Pelyněk pravý

Nať a čerstvé spodní lístky se sbírají od června do srpna za slunného
suchého počasí. Nejcenněj ší obsahové látky, hořčiny, jsou vylučovány
žlaznatými chlupy a při rose nebo dešti se smývají, takže
za vlhka získaná droga by byla bezcenná. Suší se zavěšená ve svazcích
nebo ve vrstvách 1 0 až 1 5 cm silných ve stínu na dobře větraném
místě, přičemž teplota nesmí překročit 40 C. Nesmí se sušit společně
 s jinými rostlinami, které by načichly hořčinami ; použité podložky
jsou jimi rovněž nasáklé. Droga má stříbřitě šedé zbarvení, charakteristický
aromatický pach a kořenitou, silně hořkou a dlouho přetrvávající
chuť. Kvalita drogy musí odpovídat stejným požadavkům jako
ostatní naťové drogy. Při zředění 1 : 1 0 000 musí mít vodný výluh
ještě zřetelně hořkou chuť.

Droga obsahuje 0,2 - 0,5 % silice, glykosidické hořčiny, třísloviny
a další látky. Izolovaná silice, jejíž nejvýznačnější složkou je značně
toxický thujon, slouží k přípravě různých galenických přípravků
(tinktury, extrakty, aromatické vody apod .).

Pelyněk patří mezi nejstarší léčivé rostliny a hojně se používal
již ve starověku. Využití v likérnictví je dnes již na ústupu a v některých
zemích je dokonce zakázáno. Pelyněk se používal při výrobě
žaludečních likérů, aperitivů a vermutových vín . Dlouhodobé nebo
nadměrné požívání těchto nápojů však vedlo k závažným poruchám
nervové soustavy, projevujícím se křečemi, snížením smyslového
vnímání až stavy bezvědomí, v těžších případech i poruchami intelektu.
Přesto je však pelyněk, je-li užíván rozumně, velice účinným
prostředkem při trávicích poruchách. Jednorázová dávka drogy však
nesmí překročit 1 g, denní 3 g. Používá se jako aromatické amarum
při nechutenství, snížené tvorbě žaludečních šťáv, střevních a žlučníkových
kolikách a při nadýmání. Zápar se připraví přelitím čajové
lžičky drogy vařící vodou a po vychladnutí se pije neslazený. Vhodné
je kombinovat pelyněk se ze měžlučí v poměru 2 : 3. Stejně lze použít
i listy vachty a puškvorce.