Vyskytuje se v celém mírném a severním pásu Evropy a Asie
od nížin až vysoko do hor, především na travnatých místech jako
jsou louky, meze, zahradní trávníky a zahrady, kde je nevítaným,
zato ale velice častým hostem. Jako plevel je všudypřítomná a při
pokusu o vytržení se dlouhý kořen zpravidla přetrhne a rostlina
brzy vyroste znovu.
Dnes se nejčastěji sbírá celá rostlina i s kořenem ; vyrývá se tak,
aby se kořen nepoškodil, před rozkvětem v březnu a dubnu. Někdy
se sbírá jen kořen (buď časně zjara nebo na podzim), výjimečně
i list (květen - červen).
Kořeny se očistí od země, krátce se opláchnou ve vodě, vytřepou
a rostliny se suší ve slabých vrstvách nejprve přirozeným, později
umělým teplem, přičemž teplota nesmí přesáhnout 50 C. Je-li nutno
kořeny rozříznout, pak pouze podélně ! Droga (Radix taraxaci cum
herba) je bez pachu, slabě hořké chuti, kořen je svrchu černohnědý,
na lomu má širokou bílou kůru a citrónově žlutou vnitřní část.
Nedosušené kořeny snadno plesnivějí a tmavnou, suché kořeny je
stejně jako většinu ostatních kořenových drog nutno dobře chránit
před hmyzem.
Droga obsahuje především inulin (v létě průměrně kolem 20 % ,
ale jeho obsah silně kolísá - zatímco na podzim je jeho obsah
až 40 % , klesá na jaře asi na 2 %), hořčiny (taraxacin aj .), steroly,
cholin, aminokyseliny, třísloviny, pryskyřice, stopy silice, kaučuk,
v mladých listech značné množství vitamínu C a dále karotenoidy
a látky s fytoncidním účinkem. Z minerálních látek je významný
zejména vysoký obsah manganu a draslíku.
V antice se šťáva z pampelišek doporučovala jako prostředek
proti pihám a žlutým skvrnám na kůži, mlékem se léčily záněty očí.
Slavný arabský lékař Avicenna, který působil v prvé polovině l l . sto:
letí, léčil čerstvou šťávou z pampelišek vodnatelnost a překrvení
jater. V lidovém léčitelství mnoha zemí byla smetanka velmi oblíbena
a pouhý seznam chorob, při kterých se používala, by byl
velice rozsáhlý. Dodnes je používána vnitřně při různých chorobách
jater, poruchách zažívání, připisuje se jí vliv na snížení. hladiny cholesterolu v krvi, má dobrý účinek při chudokrevnosti
a hypovitaminózách. Zevně se používá jako kosmetický přípravek
proti uhrům, furunkulóze, k obkladům na hemoroidy a jako celkové
tonikum. Šťáva z čerstvých rostlin se doporučovala při únavě a celkové
vyčerpanosti, oblíbená byla při jarních bylinných kúrách.
Pro potřeby farmaceutického průmyslu se dnes pampeliška i pěstuje.
V některých západoevropských státech je oblíben salát z mladých
bělavých listů, které ještě neobsahují hořké mléko, podobně
jako mladé listy hlávkového salátu. Pro vysoký obsah inulinu
se doporučuje především jako vhodná a velmi hodnotná zelenina
pro diabetiky. Pro tyto účely se rostliny zakrývají nebo pěstují
ve tmě. Pražené kořeny lze použít jako kávovinovou náhražku zcela
obdobně jako kořen čekanky. Rozkvetlé úbory slouží k domácí
výrobě pampeliškového vína nebo v posledních letech populárního
pampeliškového medu. Úbory také obsahují velké množství pylu
s vysokým obsahem bílkovin a poskytují včelám bohatou jarní
pastvu.