Drogu (Radix ononidis) poskytuje asi 2 cm silný kořen , který
se vykopává zpravidla na podzim (od poloviny září do poloviny
listopadu), někdy také v březnu a dubnu. Vzhledem k délce kořene
a zpravidla tvrdé půdě je vhodné použít k jeho dobývání dlouhý
úzký rýč. Vykopané kořeny se pečlivě očistí, operou a zbaví se drobných
kořínků a nadzemních částí. Silnější kořeny se podélně rozřežou
a suší nejlépe umělým teplem do 50 C. Mohou se ale sušit i na teplých,
stinných a dobře větraných místech . Dobře usušené kořeny
jsou tvrdé, křehké, na lomu vláknité a nedrobí se. Na povrchu
jsou hnědé až tmavě šedohnědé, dřevo je nažloutlé s dobře patrnými
dřeňovými paprsky. Mají slabý charakteristický pach a natrpkle
nasládlou, škrablavou chuť. Droga je oficinální ; nemá obsahovat
špatně očištěné kořeny a musí být dobře chráněna před vlhkem.
Je nutno pravidelně kontrolovat, zda neplesniví.
Výjimečně se sbírá i kvetoucí nať, poskytující drogu Herba ononidis.
Sbírá a suší se běžným způsobem.

Látky obsažené v droze jsou dosud prozkoumány jen částečně.
Nejvýznamnější jsou silice (až 0,2 %), flavonoidy a glycyrhizinu
podobný saponin ononid. Droga dále obsahuje třísloviny, škrob,
bílkoviny, kyselinu citrónovou aj. Zdá se, že množství látek značně
závisí na povaze stanoviště a u rostlin z různých lokalit se liší.
Jehlice je známa jako léčivá rostlina již od starověku. Tehdy
se navíc uplatňovala také při bolestech zubů, revmatismu, ale i při
čarodějných obřadech, v alchymii a odvar z nati se používal k barvení
vlny na žluto a na zeleno. Droga má výrazné močopudné účinky,
působí protizánětlivě a ovlivňuje také látkovou výměnu.
Je oblíbena v l idovém léčitelství vzhledem k tomu, že nepůsobí tak
silně dráždivě na ledviny jako některé jiné drogy. Přesto se však
nedoporučuje dlouhodobé či nadměrné užívání a podávání dětem.

Používá se ve formě záparu, který se připraví přelitím dvou polévkových
lžic 1 /2 litrem vroucí vody a nechá 1 5 minut vyluhovat. Někteří
autoři dopo ručují připravovat nálev ve studené vodě a scedit jej
po osmi hodinách. Jednotlivá dávka nemá obsahovat více než 1 ,5 g
drogy. Používá se při zánětech močového měchýře, při močových
a žlučových kaméncích, při zadržování vody v organismu a revmatických
chorobách. Při chorobách močového měchýře se doporučuje
kořen jehlice kombinovat s jinými drogami s močopudným a protizánětlivým
účinkem, např. s listy břízy, medvědice, kořeny libečku
a petržele, s plody jalovce a natí přesličky. Zevně se používá
k obkladům při chronických kožních onemocněních a pomalu se hojících
ranách.

Reklama

Reklama