Předmětem sběru je nať, jejíž vrchní olistěné a nezdřevnatělé
kvetoucí části se na počátku květu, tj . od června do srpna, seřezávají.
V pěstovaných kulturách se nať sklízí dvakrát až třikrát za rok
po dobu asi pěti let. Suší se v tenkých vrstvách ve stínu na vzdušných
místech a při umělém sušení nesmí teplota překročit 35 C.
Dobře usušená nať má zelenou až šedozelenou barvu, jemně aromatický
charakteristický pach a hořkou, poněkud ostrou chuť. Na závadu
je především příměs jinak zbarvených listů a zdřevnatělých částí
lodyh. Droga se musí chránit před vlhkem a zápachem, skladovat
odděleně od jiných aromatických drog a pravidelně prohlížet, zda
nevlhne a neplesniví. Prach z drogy dráždí dýchací cesty.
Droga obsahuje až 7 % tříslovin, hlavní účinnou složku tvoří
glykosidické hořčiny, z nichž nejvýznamnější je di terpenický marrubiin
(až 1 %), rozpouštějící hleny a usnadňující odkašlávání, přičemž
není toxický a nevyvolává dávení. Dále jsou v malém množství
obsaženy silice, saponiny, pryskyřice aj .
Dnes se droga používá zejména při chorobách žlučníku. V lidovém
léčitelství pomáhá při zahlenění, chronických zánětech průdušek
a kašli. Používá se ve formě záparu (dvě čajové lžičky na šálek).
Při nechutenství a chorobách jater povzbuzuje chuť k jídlu, má také
příznivý vliv na nervovou soustavu a upravuje srdeční činnost, zejména
nepravidelný a zrychlený tep. Při srdečních neurózách se po
konzultaci s lékařem doporučuje pít čaj ze stejných dílů jablečníkové
nati, květu hlohu a případně i kořene kozlíku, který se připraví
spařením jedné polévkové lžíce směsi ve 1 /4 I vody a pije po malých
dávkách během dne. Dříve se vzhledem k vysokému obsahu hořčin používala droga v lidovém léčitelství i k léčbě malárie místo chininu
a při bolestivé menstruaci. Má též protizánětlivé účinky a zevně
se používá ke koupelím při hnisavých a špatně se hojících ranách.
Význam má i jako medonosná rostlina.