Borůvka je rozšířena téměř po celé Evropě, na východ zasahuje
v pásmu tajgy až na střední Sibiř. V jižních oblastech svého rozšíření
roste pouze ve vyšších polohách, u nás od nížin až vysoko do hor,
kde se vyskytuje v kosodřevině nad horní hranicí lesa. Vytváří často
rozsáhlé porosty, zejména v řidších světlých lesích, na lesních okrajích
a na rašeliništích. Nejlépe se jí daří v kyselých humózních
půdách, vápencovým půdám se vyhýbá. Plody borůvek rostoucích
v borových lesích se zřetelně liší od forem ze smrčin. Borůvky z borového
lesa jsou menší, silně šedomodře ojíněné a mají silněj ší oplodí, zatímco ze smrčin jsou větší, často téměř černé, šťavnatější a snadno se rozmačkají.

Pro farmaceutické účely se sbírají listy i plody. Listy, které poskytují
drogu Fo/ium myrtilli, se sbírají od května do září, nejhodnotnější
drogu ale poskytují mladé listy sbírané v květnu a červnu v době
květu sdrháváním z neplodných větviček. Listy se nesmí po mačkat,
neboť poškozené při sušení hnědnou. Suší se co nejrychleji ve slabých
vrstvách (3 - 5 cm), nejlépe přirozeným teplem ; při umělém sušení
nesmí teplota překročit 40 oe. Droga je bez pachu a má slabě svíravou
chuť. Musí si zachovat zelenou barvu a nesmí obsahovat jinak
zbarvené listy a větvičky.

Plody, poskytující oficinální drogu Fructus myrtilli, se sbírají buď
ručně nebo pomocí hřebene v době plné zralosti, podle nadmořské
výšky od července do konce srpna. Po odstranění příměsí a rozmačkaných
plodů se suší ve slabé vrstvě nejprve na slunci, pak při
umělé teplotě do 60 oe v troubě nebo sušárně a dosušuj í se do úplného
svraštění opět na slunci, aby zcela neztvrdly. Droga je bez
pachu a slabě svíravé, nakysle sladké chuti. Kvalitu drogy nepříznivě
ovlivňují nezralé a připálené plody, příměs listů a zbytků jiných
rostlin, jako trávy apod. Plody snadno nasávají vlhkost z ovzduší
a plesniví, musí se proto občas prohlížet, případně dosušit.
Listy obsahují třísloviny, glukokininy (myrtilin) a organické kyseliny
včetně vitamínu e. V plodech je kromě tříslovin a glukokininů
asi 25 % cukrů, řada organických kyselin, pektin, barviva karoteny
 významné anthokyany, hojně je obsažen mangan.
Obě drogy se používají především jako účinný prostředek se svíravým
účinkem při průjmech, listy také jako pomocný lék při cukrovce,
neboť glukokininy snižují hladinu krevního cukru a plody
slouží i ke kloktání při zánětech dutiny ústní. Listy jsou součástí
průmyslově vyráběné čajoviny Diabetan, plody jsou v protiprůjmové
čajové směsi Tormentan. Již dlouho je známo, že barviva plodů mají
příznivý vliv na regeneraci očního purpuru a zvyšují zrakovou ostrost.
Za druhé světové války byly borůvky například součástí jídelníčku
anglických letců, provádějících noční nálety a dnes slouží
k výrobě přípravků, zlepšujících vidění při umělém osvětlení a jsou
součástí stravy kosmonautů.

V lidovém léčitelství se odvar z listů i sušených plodů někdy pije
jako náhražka pravého čaje. Listy se dodnes používají jako podpůrný
lék při cukrovce (nálev nebo zápar ze dvou čajových lžiček řezané
drogy na sklenici vody se pije jako čaj před jídlem). Je nutno mít na paměti, že kromě mírného protizánětlivého účinku, kterého lze
využít i k přípravě kloktadla, mají listy i protiprůjmový účinek.
Podobně jako již zmíněný Diabetan lze použít i následující směs :
po 30 g listů borůvky, maliny a kopřivy a po 40 g fazolových lusků
a na ti jestřabiny. Polévková lžíce směsi se nechá vyluhovat ve sklenici
vody, pak se krátce po vaří a pije asi 1 /2 hodiny před j ídlem.
Sušené borůvky jsou velmi oblíbeným prostředkem proti průjmům,
zejména u dětí. Mohou se rozžvýkat a jíst přímo (stačí hrst), nebo
se z 5 až 1 0 g připraví zápar, který se pije jako čaj. Čerstvé borůvky
patří pro vysoký obsah vitamínů mezi nejvyhledávaněj ší a nejhodnotnější
ovoce, mají také příznivý vliv na epitelizaci sliznic. Slouží
k přípravě sirupu, kompotů, zavařenin, borůvkového vína, želé apod .
Ve vhodných podmínkách bývá úroda borůvek až 500 kg z I ha
lesa, takže jsou i důležitým zdrojem potravy pro četné lesní živočichy
(tetřev, tetřívek, jeřábek, medvěd, jezevec). Při sběru proto i přes
hojnost porostů keříky neničíme, neboť svými hustými spletitými
kořeny chrání především na horských svazích půdu před splavováním.
Na horských rašeliništích se můžeme setkat také s borůvce podobnou
vlochyní ( V uliginosum L.) , která má ale zaoblené listy sivé
barvy a bobule s bezbarvou dužinou. Jsou mírně jedovaté a po požití .
někdy působí závratě, takže dostaly lidový název opilky.

 

Reklama

Reklama