Reklama

Pampeliška lékařská

Pampeliška lékařská (Smetanka lékařská)

Taraxacum officinale
Radix taraxaci cum herba


Výskyt:

Vyskytuje se v celém mírném a severním pásu Evropy a Asie, od nížin až do horských oblastí. Roste především na travnatých místech – loukách, mezích, zahradních trávnících a v zahradách, kde je často považována za úporný plevel. Díky hlubokému kůlovému kořeni se při vytržení snadno přetrhne a rostlina rychle znovu obrazí.


Sběr a zpracování drogy:

  • Celá rostlina s kořenem se sbírá nejčastěji před rozkvětem v březnu a dubnu, vyrývá se opatrně tak, aby nedošlo k poškození kořene
  • Samotný kořen se sbírá buď časně na jaře, nebo na podzim
  • Listy se sbírají výjimečně, nejčastěji v květnu až červnu

Kořeny se očistí od zeminy, krátce se opláchnou ve vodě a nechají okapat. Rostliny se suší ve slabých vrstvách nejprve přirozeným teplem, později umělým teplem, přičemž teplota nesmí přesáhnout 50 °C. Pokud je nutné kořeny rozřezat, činí se tak výhradně podélně.


Charakteristika drogy:

Droga je bez pachu, má slabě hořkou chuť.
Kořen je svrchu černohnědý, na lomu má širokou bílou kůru a citrónově žlutou vnitřní část.
Nedostatečně usušené kořeny snadno plesnivějí a tmavnou. Suchá droga musí být chráněna před hmyzem.


Obsahové látky:

  • Inulin – obsah silně kolísá
    • léto: cca 20 %
    • podzim: až 40 %
    • jaro: kolem 2 %
  • Hořčiny (taraxacin aj.)
  • Steroly, cholin, aminokyseliny
  • Třísloviny, pryskyřice, stopy silice
  • Kaučuk
  • Vitamíny: zejména vitamin C (v mladých listech)
  • Karotenoidy a fytoncidní látky
  • Minerální látky – zejména draslík a mangan

Léčebné použití – vnitřní:

Pampeliška patří k nejuniverzálnějším léčivým rostlinám lidového léčitelství.

Používá se především při:

  • onemocněních jater a žlučníku
  • poruchách trávení
  • podpoře tvorby a odtoku žluči
  • snížení hladiny cholesterolu
  • chudokrevnosti a hypovitaminózách
  • celkové únavě a vyčerpání
  • jako močopudný a detoxikační prostředek

Oblíbená byla zejména při jarních očistných kúrách. Čerstvá šťáva z rostlin se užívala při únavě a oslabení organismu.


Zevní použití:

  • Šťáva z čerstvé rostliny proti pihám, pigmentovým skvrnám a uhrům
  • Obklady při furunkulóze a hemoroidech
  • Celkově jako kožní a regenerační tonikum

Historické použití:

  • V antice se mléko z pampelišky používalo při zánětech očí
  • Avicenna (11. století) doporučoval čerstvou šťávu při vodnatelnosti a překrvení jater
  • V lidovém léčitelství byla používána při velmi širokém spektru obtíží

Potravinářské a další využití:

  • Mladé bělavé listy (pěstované ve tmě) se používají jako salátová zelenina, vhodná i pro diabetiky
  • Pražené kořeny slouží jako kávovinová náhražka
  • Rozkvetlé úbory se využívají k výrobě pampeliškového vína nebo pampeliškového „medu“
  • Květy poskytují velké množství pylu a jsou významnou jarní pastvou pro včely